| < 4.den | > 6.den |
Mlinarica Sedlo Planja(2349)Majda a Vláďa:
Planja(2453)Ostatní:
Razor(2601) Pogačnikov dom na Kriških Podih(2050)Předpověď počasí byla klasická: "cosi + maybe some storms." Nakonec bylo celý den hezky a stormy se nekonaly.
Ráno jsme my, Vemblasi, byli samozřejmě první připraveni, v závěsu za náma Majda, Vláďa K., Kačka a další nebudu jmenovat. Tudíž jsme vyrazili (já-Kajis, Janucha a Kačka) jakožto 1.skupina kupředu a asi po 1/2 hod jsme zabloudili - naštěstí jen na chvíli.
Šli jsme podél Prisojniku ve třech skupinách, jako poslední ospalci zdecimovaní včerejším výstupem na Prisojnik. Cestou jsme zažívali chvilkové "botanické extáze" - viděli jsme lilie a jiné roští. Pak jsme vyplašili sviště a tím končila interakce s živou přírodou. Dál už následovaly skály, skály a místy i kramle. Móc hezké stoupání do sedla pod Razorem. Vzdušné, exponované a odvážně jištěné stoupání, které vyráží dech. V sedle pod Razorem jsme zanechali batohy a bez nich vyběhla skupina bez Majdy a Vládi K. na Razor (2601 m.n.m.). Majda s Vláďou šli na Planju a nechali (programově) naše batohy napospas turistům z Polska. Naštěstí byli dost líní a nechtěli si přitěžovat našima věcma.
Zatím jsme my pozorovali na Razoru větroně, který proletěl kousek od nás. Pak chytl termiku a stoupal jako divý. My jsme sklesali zpět do sedla a pak jsme se šli kouknout na okno ve skále 10 min. cestou na Planju.
A tím skončila zajímavá část. Klesání k Pogačnikovu domu, což byl náš cíl, bylo dlouhé. Moc dlouhé. Přemýšlel jsem o špagetách, které nás čekaly s Januchou na večeři a tak jsem si ani moc nevšímal okolí a došli jsme do Pogačnikova domu. Spali jsme v horní stanici nákladní lanovky a bylo tam věru málo místa, ale nějak jsme se vmáčkli. Slovinci jsou prostě hrozně malinkatí a stačí jim málo místa. A to je vše.