| < 7.den | > 9.den |
Ganja ranní varianta (Iva, Břeťa, Péťa, Vláďa F. a Honza):
Kanjavec(2568)Dále už všichni
Hribarice(~2300) Rjavo jezero(2006) Koča pri Triglavskih jezerih(1685)7.01 Tu-tu-tutu-tutu - Budí zvoní tak, abychom neprotežovali nuly ani pětky. Vstáváme ale až v 7.16, abychom si čtvrt hodiny mohli zvyknout na svět. Pak už se ráno odehrává v tradičním rytmy, jen ti pomalí jsou ještě pomalejší a ti rychlí ještě rychlejší než obvykle. Při balení batohů padá několik bomb v podobě bomb, bot a spol. Ještě před odchodem je nutné provést jedno společné kýčovité foto před chaloupkou, přičemž se Vítek projeví jako zdatný běžec. Pak se již dělíme na dvě skupiny. Jedna odchází výletní cestou po úbočí hory a naše již tradiční vrcholové družstvo na Gandžu (jak důvěrně hovoříme o hoře Kanjavec). Cesta je pomalá jako obvykle. Nahoře není razítko ani tiskárnička. Nicméně je krásný panoramatický výhled a důstojně se zde loučíme s horami. A pak už následuje jeden krásný dlouhý slide. Sníh je krásně umrzlý, ale ne příliš, prostě tak akorát na sjezd a tak jedeme, sjíždíme, slalomujeme a i jinak se spouštíme dolů do sedla. Jsme pozorováni druhou skupinou, která ohodnotí nejlépe Ivino máchání rukama a Honzovu rychlost a nebojácnost (to se mu to jede, když jeho nohy lze nazvat krátkými lyžemi.) Potom společně sedíme v sedlu, kecáma, i ti poslední jsou přemluveni, aby už nechodili nikam do hor a pomohli vytvářet týmový duch. A tak již jdeme všichni společně dolinou Triglavských jezer a užíváme si počasí a velmi termické nálady. Já (Péťa) s Honzou si užíváme (jak řekl Vítek) Turecké dny u McTriglav's, což v překladu znamená, že se pokoušíme sestavit v turečtině věty typu: Já chtít jíst chleba, já nechtít zůstat tady a podobně. Cesta hezky utíká a svítí nám sluníčko na cestu. Krásný termický den má jeje jeden mráček a to je skupina dalších českých turistů, kteří velmi usilují být v chatě dříve než my. To si samozřejmě nechceme nechat líbit, a tak nastává závod týmů, ale náš tým v závěru vypouští Lance Armstronga (Káju), který se tak dostává do chaty jako první. Celý průběh ale bzl dramatičtější a vyzdvihnouti je třeba především poslední blokovací skupinu pod vedením Vítka a prostřední blokovací skupinu, kde velmi hrdinně bojoval Vláďa (Albrecht), který na úzkých úsecích šel pomalu a na širokých velmi zrychloval tak, aby jezdci z konkurenčních stájí neměli šanci.
Večer už byl nudný. Byli jsme ubytováni v pěkné místnosti, při večeři nikdo nevařil 1/2 kila špaget v jednom ešusu, nikdo nic nezvrhával ani nelil po stole a poměrně rychle jsme se odebrali do jedálně. Tam si někteří dali palačine, někteří kávu a někteří pivo, trochu jsem opět probrali p.prof.Kapouna a kolem desáté jsme odcházeli do pelíšků. Ještě zmíním dvě drobné události: mytí v umyvadle, které obzvláště pan chatař nesl se značnou nelibostí, kterou dával akusticky silně najevo a následně záchody s umyvadlem zamkl. Druhým obrazem večra byla obrí igelitová taška odpadků narvaná do malého koše na odpadky. Poměrně rychle byla někým zmizena. A tak skončil náš krásný den. V podhůří kopců a dosažených hor usínalo spokojeně 11 hlaviček. To jsme si zase užili světa!