Malá Fatra - Kriváň (2003) 
Honza Péťa Bára Hanýsek Richard

Pátek 24.10.2003

Tak máme 25.10.03, 00:28 a v Pardubicích na hlaváku jsme přibrali posledního člena výpravy - Báru. Jinak jsme ještě čtyři: já, Honza & Honza a Péťa. Zatím jsme četli tento deník z dřívější výpravy (Rumunska) a Petra si ustlala ve větvích (resp. nahoře na poličce - nepodařilo se nám najít vhodnější výraz). V očekávání třeskutých mrazů jsme se všichni navlíkli, takže výsledek je, že tu teď pánská část sedí ve spodním prádle, což odrazuje zvědavce, kteří by se k nám chtěli eventuálně nacpat.

Richard

Sobota 25.10.2003

Terchová(514)
 Biely Potok(580)
 Malý Rozsutec(1343)
 sedlo Medzirozsutce(1200)
 Veľký Rozsutec(1609)
 sedlo Medziholie(1185)

Kapitán opět dal průvodčímu špatné lístky, tentokrát to ale nebylo tím, že by byl opilý. Ráno v Žilině bylo -6 °C (na vytemperovaném teploměru, takže rozhodně žádná termika dle Riša). Autobus jsme našli, tato fáze výletu neskýtala žádná úskalí. Terchový. Výstup byl, alespoň pro některé (tj. mě), fyzicky náročný, ale byli jsme odměněni krásnými scenériemi a zasněženými stromky, kamera přestala po deseti sekundách natáčení fungovat. Těsně pod vrcholem Malého Rozsutce byly některé pěkné lezecké pasáže (opepřené ledem a osolené sněhem). Oběd byl pestrý, ale až příliš. Rišo jedl chleba nejdříve s kořeníčkem z čínské polévky, posléze se sněhem. Hanýsek si v naprosto neexponované pasáži natrhl gatě. Veľký Rozsutec byl mnohem lepší (termičtější) než ten Malý (Hanýsek připomíná, že tam také bylo více sněhu). Péťa se bála, že na Malé Fatře ochraňují přírodu kokršpanělé a zneužívají k tomu i své majitele. Večer je kosa a tma. V noci bude ještě větší. Jídlo ve stylu CT, jdeme spát před Televizními novinami na Nově. A to už je co říct...

Honza

Neděle 26.10.2003

sedlo Medziholie(1185)
 Stohové sedlo(1230)
 Poludňový grúň(1460)
 Hromové(1636)
 Chleb(1645)
 Snilovské sedlo(1524)
 Chata pod Chlebom(1415)

Noc jsme přežili. Ráno byla na stanech a na všem, co jsme zanechali venku (tzn. hlavně batohy) několikacentimetrová vrstva sněhu. Vše zlé je ale pro něco dobré - alespoň nebyla v noci a ráno taková zima - ráno jen kolem -4 °C (opět na vytemperovaném teploměru). Snídaně se odvíjela zcela v duchu CT. 2 zajímavé okamžiky: Původně nejnepotřebnější objekt výpravy - kladivo - se stal jedním z nejužitečnějších. Na zatloukání kolíků a především ráno na rozbíjení ledu v ešusu (Honza potvrdí). Druhým Comfort okamžikem rána bylo mé snídání jogurtu pomocí klacku - když je zima a podmínky tvrdé, na hygienu se nehledí. Po snídani a sbalení stanů jsme vyrazili směr Stoh, ale brzy jsme netrefili cestu a Stoh jsme tudíž traverzovali po hřbetu hory. V sedle pod Stohem jsme potkali jinou výpravu a dali se do ostrého sestupu. Většina členů si několikrát zaslidovala. Po ostrém sestupu následovalo sedlo a podobně ostrý výstup. Několik fake peaků v podobě různých „južných a severných“ vrcholů Stěn nás nemohlo zmást, a tak jsme i přes stále sílící vítr dorazli na Chleb. Realisticky jsme zhodnotili čas a povětrnostní podmínky (velmi netermické) a rozhodli jsme se pro sestup do Chaty pod Chlebem, kde po večeři o několika chodech a prostudování katalogu Adventury jsme usínali v teple a suchu.

Ještě jeden dodatek: Výstup na Chleb byl oslaven kaviárem nabíraným nožíkem přímo z pixly - nádhera, labužo, mňam mňam.

Péťa

Pondělí 27.10.2003

Chata pod Chlebom(1415)
 Snilovské sedlo(1524)
 Veľký Kriváň(1709)
 sedlo Bublen(1510)
 Malý Kriváň(1670)
 sedlo Priehyb(1462)
 Stratenec(1512)
 Suchý(1468)
 Chata pod Suchým(1075)
 Starý hrad(~460)
 Strečno - žel.st.(~380)
 Žilina

Ráno vstáváme, balíme opět déle, než bylo v plánu. Vyrážíme v 9:16 do mlhy. Vracíme se opět na hřeben, stoupáme na Veľký Kriváň (nejvyšší vrchol - asi 1709 m), fotíme se, posléze na Malý Kriváň - tam je pěkná mohyla. Cesta pokračuje po zasněženém a více či méně kamenitém hřebeni. Cestu nám zpestřují horolezecké úseky - často challenging po zasněžených a klouzavých kamenech. Kamera se ve vytopené chatě Pod Chlebom přes noc vzpamatovala, a tak Honza pořizuje obrazovou dokumentaci. Zajímavá byla cesta přes ledovou plotnu. Nejdřív uklouzne Richard, pak já. A jak tam tak sedím, najednou začínám pomalu ujíždět, nevím, jak to mám zastavit. Jak začínám nabírat rychlost, polije mě hrůza, zda se vůbec někde zastavím. Naštěstí tam byla kleč, ta mě dál už nepustila. Plácáme se tam všichni ještě chvíli - bude pár pěkných záběrů. Cesta na Suchý vrch a dolů - docela challenging. U Chaty pod Suchým vrchem nabíráme vodu a Honza K. se s námi loučí (pro zatím), chce skončit o den dřív a jet k babičce. Po té, co nás opustí, pokračujeme čtyři směrem dolů, zčásti jdeme, zčásti klouzáme a padáme. Krajina se pomalu proměňuje, zasněžené svahy střídají jemně pocukrované stromy a potom barevný listnatý les. Cesta hnusná, pořád krpál dolů. Konečně dorážíme k hradu - zřícenině, kde jsme chtěli spát. Odtud nádherný výhled na Martinské hole - druhá část M. Fatry, tam jsme chtěli další den jít. Ale plánovaná jednodenní procházka by asi nebyla zrovna ono a na lepší trasu by nám zbývající jeden den nestačil, tak jsme se rozhodli, že jedem domů už dnes. Píšem zprávu Honzovi, ať na nás na nádraží čeká. No a za nějakou půl hodinu jsme zase všichni pohromadě na nádraží ve Strečně. Odtud 15 min do Žiliny, tam v hospodě zakončujem náš výlet - zimně podzimní přechod Malé Fatry - povedl se.

Bára