Malá Fatra - Martinské hole (2004) 
Sobota 22.5.2004
Ve 23.45 jsme se úspěšně sešli na hl.n. ve složení Kapitán, Pipís a Péťa
Neděle 23.5.2004
sedlo Javorina(968) Minčol(1364) Veľká Lúka(1476) Veterné(1441)Jen co odbila jedna minuta po půlnoci, Pipís šel nakoupit velmi výhodný lístek SoNe za 360 Kč (je to výdobytek ČD několika posledních měsíců). Ve vlaku jsme zkonstatovali, že zakoupené místenky raději nevyužijeme (z důvodu již z půlky plného kupé) a ustlali jsme si o kupé vedle naším tradičním způsobem: kluci na lavicích, já na bidýlku pro batohy. Noc proběhla dle očekávání bez problémů. Vlak měl již v Mostech zpoždění 45 min, které však bylo oficiálně deklarováno jako 30 min, což nic neměnilo na tom, že návazný vlak jsme nestihli. Proto jsme zbylý čas prozevlovali v Žilině, Kapitán dokoupil ještě nějaké potraviny a vyrazili jsme vlakem 10.44 směr Strečno. Ve Strečně jsme navštívili místní hrad (za cenu 20,- Sk via ISIC) a dozvěděli jsme se plno zajímavých věcí. Potom jsme již pokračovali po červené značce stále monotónně do kopce. Na batozích jsme měli oblečené nepromokavé obaly, já obal od Pipiho Deutera, čímž jsme počet Deutrů ve skupině zdvojnásobili. Po červené jsme se po čase dostali až na Minčol (1364 m.n.m.). Počasí bylo značně netermické, začalo nám docházet, že to, že je 23. května, ještě neznamená, že bude teplo. Byla zima a fučel odporný vítr. Z Minčolu jsme slezli, nabrali vodu a vydali se na Velkou louku - nejprve k vysílači a pak i k rozcestníku. U toho jsme stáli před možností jít doprava ne Veterné nebo doleva na Veterné. A jelikož jsme tou dobou hledali místo ke spánku, ani jedna z těchto variant útěchu neskýtala. Nakonec jsme zvolili Veterné vpravo, tedy po červené, rychle jsme ho přešli a po chvíli váhání jsme se rozhodli pro přenocování na relativně závětrném místě u ohniště. Ovšem z důvodu lenosti a velmi netermického počasí se romantický oheň nekonal. Večeře se sestávala ze dvou chodů - polévky yum-yum a plného ešusu fazolí.
Ještě poznámka: Cestou na Minčol jsme potkali skupinu turistů, kteří v lese nalezli dle jejich slov "čučoriedku z Prahy", tedy ženu v krásné vycházkové obuvi do města a tito následně připíjeli na naše zdraví.
Pondělí 24.5.2004
Horná lúka(1299) sedlo Maríková(990) Hlinická Kýčera(1218) sedlo pod Hlinickou Kýčerou(1028) Úplaz(1080)Celou noc se ozývalo lehké bubnování na střechu našeho stanu. První ranní pohled z předsíňky ven odhalil nádherně zasněženou krajinu. Uršula nepřišla, a tak jsme si mohli s chutí pochutnat na chlebu, sýru, paprice, paštice, ovoci s medem, mrkvi a weihnachtce. Po celý den jsme se od červené značky nevzdálili na více než 50 metrů, proto není příliš potřeba detailně popisovata trasu. Během dne se nám vystřídalo několikero ročních období - od zimy přes léto zpět k brzkému jaru. Hnilecká Kýčera byla dále, než by se mohlo na první pohled zdát, "oběd" (konal se v cca 16.30) byl tedy více než zasloužený. Cesta z Kýčery dolů byla jedním dlouhým blátivým tobogánem. V něm jsme se všichni alespoň trochu zaprasili, a než jsme se dali do hovoru s místními horaly, jsme si u pramene mezi blatouchy urobili upgrade a několik (super-)makro fotek. Odmítli jsme možnost strávit noc s domorodci (což se jim pochopitelně nelíbilo) a ušli dalších 500 metrů na vrchol Úplazu. Zde jsme vybudovali tábor na kraji lesa. Romantický oheň se tentokrát konal, byť pořád nechtěl chytit v nepříjemném větru. Příprava večeře nás stála mnoho času, nervů i jedno držátko od ešusu. Italské těstoviny však nakonec byly delikat. Učinili jsme protiuršulární opatření, chvíli si četli o dobyvatelích Annapúrny a úžasném kmeni Šerpů. Jdeme spát.
Úterý 25.5.2004
sedlo pod Úplazom(988) Skalky(1191) Vríčanské sedlo(950) Ostrá skala(1220) Kľak(1352)
Suchá dolina(~600)Vstáváme v 8:45 (!) na našem nádherném místečku. Opět, vaření na ohni => nevyrážíme dříve než v 11:45. Cestou na Vríčanské sedlo (~1000 m) challengujeme v lokalitě skalek, kde si Pipís roztrhl svoje gelanots kalhoty :-(
Ve Vríčanském sedle (došli jsme sem navzdory Skalkám o 1/2 hod dříve). Právě tady jsme spali o Velikonocích roku 2002 (Kápoš + Láďa a spol.). Dále po bahnité cestě, kudy se střídavě snažilo cestovat i několik kusů srnčí zvěře a 1 auto, stoupáme cca o 200 m výše na Ostrý.
Odtud vidíme nádherně blízko vrchol Kľak - později zjišťujeme, že to byl fake peak...
Za další asi 1/2 hodiny konečně stojíme na vrcholu. Dáváme si zápis do vrcholové knihy, trochu jídla (ano, dnes opět - po krátké včerejší pauze - ignorujeme oběd).
A poté skvělé Kápošovy olivy!
Potkáváme zde pár domorodců - ti jdou z Fačkovského sedla. Tam odtud nám však bud nejede - musíme až dolů, do Fačkova.
Ještě se pověsíme na kříž, Pipís to vše fotí s využitím samospouště, manuálního fokusu a zamknutí expozice.
Po zdlouhavém sestupu táboříme na krásné loučce nad potokem, asi hodinu cesty od Fačkova.
Středa 26.5.2004
Fačkov(536)Ráno bylo neobyčejně pěkné. Konečně se ke slovu přihlásil pozdní květen a mezi květy zazářilo slunce. Poprvé mi v noci nebyla zima, poprvé jsme snídali pouze v tričku. Dojídaly se veškeré pochutiny - insalatissimo, tradiční horký višňový kompot a další delikatesy. V pohodovém tempu jsme se zabalili a vyrazili na krátkou cestu do Fačkova.
Na cestě byla moje fotografovací vášeň o něco silnější než pud sebezáchovy (alespoň podle názoru zbytku výpravy, ne tak podle mého) a jal jsem se fotografovat stočené klubko patrně se pářících zmijí. Trochu nahnáno jsem měl, až jsem v tom stresu zapomněl na zoom, takže na fotografii není vidět vše až do naturalistických detailů (ještě že tak). Brr.
Ve Fačkově jsme navštívili klasický socialistický lokál, kde mi prodali kofolu coby kolu (keď ju miluješ nie je čo riešiť), ale co bych za sedm padesát chtěl. Další cestování přes Žilinu, Púchov a Horní Lideč je již bezproblémové. Ve vlaku dojídáme něco ze zásob. Vytáhl jsem svoje cereální kuličky určené pro redukční dietu. V poměrně velkém pytlíku se ukrývalo celkem devadesát gramů porézní hmoty s opravdu velice lehce nasládlou příchutí. Ve třech jsme se o tuto kalorickou antibombu rozdělili a k našemu překvapení jsme byli brzy syti.
K další zajímavé epizodce došlo v Hranicích. Vystoupili jsme na nádraží a volný čas jsme chtěli strávit příjemným pobytem v některém restauračním zařízení. Vyrazili jsme z nádražní haly přes křižovatku ulic Nádražní a Tovární kolem autobusového nádraží směrem, kde jsme tušili střed města (a kudy jsem já již před několika lety za podobných okolností bloudil). Po deseti minutách jsme se obrátili zpět. Cesta trvala již příliš dlouho a vůbec byla celá pochybná. Nakonec tedy končíme v nádražní restauraci nad menu dne.