Pátek 16.4.2004

Kamenický Šenov
 Horní Prysk
 Mlýny
  Malá Tisová
 st. Jedlová
 Stožecké sedlo
 Vrabčí kámen

Stál jsem sám v davu čekajícím na bus. Strachoval jsem se o zbytek výpravy. Až na poslední chvíli srdce mohlo zaplesat, když uzřel jsem kymácející se postavy Honzy z Pipků. A nebyl sám. Ve 3 odjeli jsme do Kamenického Šenova via Česká Lípa. Po dozásobení proviantu jsme vyrazili k turistickému cíli evropského významu (was haben wir festgestellt, wenn wir eine deutsche Familie dort betreffen haben), Panskou skálu. Jak z pohádky o Pyšné princezně. Pak, v Práchni jsme vešli na část zemského povrchu zachyceného naší mapou. Po nějakých dalších 20 km (za vhodného počasí) jsme došli k Vrabčím kamenům, které se staly prvním lezeckým terénem výpravy. Byly úspěšně zdolány, následovalo založení ohně a véča. Howgh.

Sobota 17.4.2004

Vrabčí kámen
  Myslivny
 Krompach
 Babiččin odpočinek
 Na Šestce
 Petrovice
 Černá Louže

Ráno nás probudil zpěv ptáků a sluneční paprsky. Posnídali jsme a vyrazili směrem za nimi. Zanedlouho jsme vstoupili do ???. Obratně jsme se vyhnuli Luži, stejně jako všem ostatním vrcholům potenciálně ohrožujícím zdar naší výpravy. Už od Mysliven jsme začali okukovat restaurační zařízení, ale pokračovali jsme ve směru gradientu začátku otvírací doby a (jak jsme doufali) klesajících cen až do Krompachu, kde jsme poobědvali. Najedení jsme prosvištěli kolem postarší paní, stoupající - stejně jako my - na Babiččin odpočinek. Po ještě jedné restaurační zastávce v Petrovicích jsme přes skalní vyhlídku Havran dorazili po čtvrté hodině na chalupu v Černé Louži. Zde jsme se přenesli do Chicaga 30. let a stali se provozovateli hráčského doupěte vedeného signorem Alessandrem Papuccinim (Vláďa Aladin) s poskoky Giovannim Pericolosem (Honza) a Carlem Paccinem (já). Podle pokynů zanechaných nám Majdou jsme pojmenovali připravené nápoje jmény jako Stoka Chicaga, Pomsta Lucrecie Borgie, Úsměv kyselé barmanky, Babiččin poslední odpočinek, Pramen z Palerma či Kmotrův hněv. Asi v sedm dorazila tlupa mafiánů, kteří se stali hosty našeho tajného podniku, ve kterém propukla hra v poker, dámu, prší a jiné hazardní hry. Nakonec byly děti poslány spát a na nás se brzy poté začala také projevovat únava.

Neděle 18.4.2004

Černá Louže
  Horní skály
  Černá Louže
 Rynoltice

Ráno mě probudila šestiletá Dulča, která si s někým potřebovala povídat, a mě si vyhlédla jako svou oběť. Nakonec mě i vyštvala ze spacáku a sama si ho půjčila. Potom jsme šli s Vláďou a Vláďou "lézt" na Horní skály. Velkým obloukem jsme se vyhnuli opravdovým horolezcům a lano (pochybné kvality) jsme upevnili nad nízkou skalku, na kterou se dalo vylézt. Postupně jsme se vystřídali. Bylo to challenging, zvykali jsme si na hledání nejlepších chytů a stupů. Byť jsme někdy na té skále viseli poněkud neesteticky. Pak jsme si ještě obhlédli jiné skalky a rychle se vrátili, abychom stihli autobus domů. Lužické hory jsou krásné.