Roháče (2005) 
pondělí-úterý 11.-12.7.2005
Žiarská chata(1300)
Žiarske sedlo(1917)
Plačlive(2125)
Smutné sedlo(1965) Žiarská chata(1300)I déšť bývá k něčemu dobrý. Třeba se dá napsat deníček. Je 13.července ráno a vrcholky nelákají k dobývání. Čekáme, jestli přestane pršet, abychom mohli vyrazit.
Přestalo, a tak jsem včerejší zápis ráno nedokončil.
Začali jsme na hlavním nádraží v kupé se třemi Němci. Místenky jsme obětovali a našli jsme si kupé kuřácké v jiném vagónu. Hned jsem začal kutit opatření proti otevření kupé. To se ovšem nedaří. Je těžké je zkonstruovat, navíc jsem kdesi ztratil klíček od zámečku. An tak stejně spíme nezajištění.
Přestože podmínky byly ideální, dorážíme do Liptovského Mikuláše značně nevyspalí. Jdeme na autobusové nádraží a čekáme na Evičku. Přichází podivná paní a nechává si u nás dvě ještě podivnější tašky. Chvíli jsme se báli, že by tam mohly být výbušniny, ale nakonec jsme usoudili, že pravděpodobnost teroristického útoku v tomto městě je nulová.
Evička přišla, usměvavá a zářící jako vždy. Ihned nám začala rozdávat různé potraviny. Co se dělo v autobuse, si nepamatuji, protože jsem spal. Byla tam nějaká školka nebo co.
S batohy na zádech jsme vyšli k Žiarske chatě. Užil jsem si pěkně trapnou chvilku. Evička se ptala, jestli někdo nechceme vzít batoh. Tak jsem asi na 100 metrů souhlasil. Bohužel mezitím jsme šli kolem nějakých lesníků.
Nechali jsme batohy v chatě a vyrazili konečně do hor. Vyšlapali jsme na Plačlivô. Mezitím se zatáhlo, takže jsme v mlze kráčeli přes Mohylové vrchy (Nohavica) do Smutného sedla. Z něj jsme šli dolů.
Evička nás zásobila jídlem a odešla. Večeře je dobrá, v hospodě je živo, rádi uleháme ke spánku.
Středa 13.7.2005
Smutné sedlo(1965) Tri kopy(2136) Žiarske sedlo(1917) Žiarská chata(1300)Bylo oblačno a deštivo. Po snídani začalo pršet, a tak jsme čekali v chatě, až přestane. Když se vyjasnilo, vyrazili jsme, v plánu byly Tri kopy. Vystoupali jsme do Smutného sedla, mraky už znovu nad námi. Když jsme dosáhli první kopy, začalo zase pršet a ozval se jeden hrom. Po tomto výstražném znamení jsme se obrátili zpět. Ale cestou ze Smutného sedla se počasí zase zlepšilo, a tak jsme se rozhodli, že se ještě vydáme do Žiarskeho sedla a pak na Smrek. Ale v sedle opět začalo prše, a tak jsme už definitivně vyrazili na cestu zpět. Až do večera prsšelo, tak jsme vařili v chatě. Pak ještě večerní procházka k pomníku obětem Západních Tater a Šarafiovému vodopádu (potok a nad ním chrámoví ze starého sněhu - velice pěkné).
Čtvrtek 14.7.2005
Žiarske sedlo(1917) Plačlive(2125) Ostrý Roháč(2087) Jamnícke sedlo(1908) Jamnícka dolina(1300) Žiarske sedlo(1917) Žiarská chata(1300)Dnes jsme se konečně vydali na pořádnou túru. Vystoupali jsme do Žiarského sedla, tam ovšem se opět začala stahovat mračna. Tentokrát jsme už ustoupit nechtěli. Dosáhli jsme vrcholu Plačlivého. Ukázalo se, že počasí špatné není a že táhne ještě lepší. Rozhodli jsme se bez obav vystoupit na Ostrý Roháč. Nad Liptovem hřmělo a pršelo, ale na hřebenech bylo jasno, tuatam táhly obláčky, které jsme úzkostlivě sledovali. Když už jsme se blížili k našemu cíli, mraků začalo opět přibývá, a tak jsme se snažili moc nezdržovat. Rychle jsme se vyfotili a začali opět klesat směrem na Jamnícke sedlo. Cítili jsme blížící se bouři a rozhodli se (i když jsem měl tušení, že to bude cesta dlouhá a náročná) místo cesty po hřebenech dojít do chaty přes Jamnícku dolinu a Žiarske sedlo. Tak jsme i učinili. Bouře skutečně přišla ve chvíli, kdy jsme klesali přírodním rájem (nádherné lesy, plno květin a tak podobně). Nás naštěstí jen trochu zkropily kroupy, ale nad Jakubinou, Hrubým vrchem a vůbec hřebeny se honili čerti. Výstup do sedla byl sice náročný, ale docela rychle nám utekl. Zvláště když nás hnalo počasí. Kus pod sedlem nás překvapilo hvízdání svišťů a četná sněhová pole. Utrmácení a polomrtví jsme nakonec bezpečně dorazili do chaty. Nejzajímavějším bodem večerního programu byla koupel v ledovém potoce.
Pátek 15.7.2005
Jalovské sedlo(1856) Baníkov(2178) Hrubá kopa(2166) Tri kopy(2136) Smutné sedlo(1965) Plačlive(2125) Žiarske sedlo(1917) Žiarská chata(1300)Navěky tu přeci nejsi!
Všichni jsou tu v hospodě nějací žoviální a uvolnění, že si skoro nemůžu vzpomenout, o čem mám psát.
dnešní plán byl Baníkov a Tri kopy. Hurá! Konečně den, kdy nenavštívíme dvakrát Žiarske nebo Smutné sedlo! :-) Šumění Šarafiového vodopádu super, krpál klečí na ještě ani ne Baníkov - peklo! Co by tomu řek' Walter Bonatti? Hlavně, že si nic nedokazujem...
Konečně Jalovské sedlo - nááádhera! Až na ty mouchy... Další nekonečný krpál na ani ne fake peak po ani ne traverzu... Navěky tu přeci nejsi... Žoviální skupinka z hospody, už na cestě z Trech kop... + telegraficky Hrubá kopa, ohromující výhledy, občas vzdušné a exponované úseky, Tri kopy, paráda. Až jsme se vynadívali, vydali jsme se do Smutného sedla, kde to ale Báře i Honzovi a vlastně i mně bylo ještě málo, navíc Žiarske sedlo je hezčí než Smutné a hlavně: dneska jsme tam ještě nebyli! Takže Mohylový vrch, kde už teď taky máme vlastnoručně postavený příspěvek, Plačlive, o kterém jsem si myslela, že je to Ostrý Roháč, slovenští pámbíčkáři ztracení ve skalách (snad je ten jejich vyvedl...), Honzovy challenge, dole v údolí Roháčske plesá a na obzoru Vysoké Tatry. Všude štíty hor. Pohádka... Slováci si tu svoji pravlast vybrali docela dobře!
Mno, a potom fakt hroznej sestup do Žiarskeho sedla, kde ale nebyla ani noha. Vpravo i vlevo dolina, hory a pleso. Fotogenický Ostrý Roháč a Baranec, na kterém Honza zase nebyl. A pak cesta, dolů a dolů a dolů, na kterou by se hodilo přemisťovadlo Harryho Pottera nebo paraglide... Ale to bysme přišli o to krásný suový pole, který za to docela stojí. Ale pak už vážně děs běs. (Žoviální paní má vážně hodně upito...) Mrazivá potoční koupel + večeře v temperamentním italsko-improvizovaném stylu. Bez omegy... Kam s ní??? Paní má vážně dost. A nejen ona.
Navěky tu přeci nejsi!
Ani Walter :-)
"Miróóóóóó! Kde je Mirááá?"
"Pojď, lehni si a buď zticha..."
Omlouvám se, že práběh o roháčském putování nekončí Kaččiným skorohaiku, ale poslední noc bylatak nabita zážitky, že ji nelze nezmínit.
Uložili jsme se ke spánku, abychom ráno mohli brzy vstávat. Příjemně jsme usnuli (přinejmenším já) a zdály se nám dozajista nádherné sny, ale pak dorazilo z hospody něco, co i přes svou příslovečnou zdvořilost a slušnost :-) musím nazvat ožralým hovadem. Následovala půlhodina snahy kolegů Vendelína (tak se to jmenovalo) uklidnit, do které jsem taky něco "chytrého" utrousil. Pak jsem ještě v pyžamu šel tišit zkušené horské vlky, kteří mi kupodivu nedali přes hubu a šli doopravdy spát. A já taky.
"Julóóó! Vy..r se na ty vlákna a pocéééém!" mě někdy uprostřed noci opět probudilo. Jenom mě, což dává vzniknout dohadům o tom, že se mi to jenom zdálo, ale já vím, že to tak doopravdy bylo. Epizoda ukládání dalších opilců do vedlejší místnosti tentokrát trvalo kratší dobu.
Netřeba dodávat, že oni umělci pocházeli ze stejné vlasti jako my. Stydím se.
A protože nám ideový podklad během výletu neposkytoval jenom Walter, ale i Japhy, i jemu vzdám hold.
Hop hop, kámen a obloha, na nohou boty, světlo v duši, hop hop.