Turecko (2004) 

17. den - úterý 7.9.2004

Kayseri
 Kayak evi(2200)
 base camp(2780)

Den pro nás začal ve 3.30, kdy zazvonily budíky a my jsme se museli začít chystat na vyklizení kupé. To se zdařilo bez problémů i díky mírnému zpoždění vlaku. Ve 4.30 jsme už ale bezpečně stáli na nádraží v Kayseri. Byla kosa. Velká. Došli jsme k rozumnému závěru, že tak brzo asi žádný domus_ k Erciyesu nepojede a bylo by tudíž dobré čas vyplnit nějakou užitečnou činností. Třeba spaním. Jak jsme řekli, tak jsme udělali a za několik málo minut jsme již spokojeně oddechovali zabaleni do spacáků v nedalekém parčíku. Že byl vedle military zone nám v tu chvíli vůbec nevadilo. Podruhé den začal někdy po osmé hodině ranní, kdy nás sluníčko definitivně vyhnalo ze spacáků. Zjistili jsme až teď, že několik metrů od našeho provizorního ložišče je plot a nápis ve 4 jazycích hlásající, že za plotem jsou vojáci. Viděli jsme jen jednoho, který si napínal volejbalovou síť. Po sbalení jsme se přesunuli více do centra, nakoupili něco málo preclíků a koleček k snídani a zbudovali jsme dočasnou základnu v jakési bráně. Hanýsek se vydal hledat směnárnu a Honza otogar. Přišli téměř současně, Hanýsek peníze úspěšně směnil a ještě v ruce třímal do_ner, tentokrát v placce místo housky. To nás všechny inspirovalo k nákupu něčeho podobného. Honza také uspěl, našel stanoviště dolmus_ů, jedoucích směrem, který potřebujeme. Pak ještě Honza odešel hledat již po několikáté toho rána tuvalet, Vláďa a Hanýskem odešli na čaj a já jsem v bráně osiřela. Po chvíli přišel jakýsi Turek, který mluvil plynně anglicky (prý budoucí učitel angličtiny) a byl to vlastně první člověk v této zemi, se kterým jsem si popovídala opravdu anglicky a ne jakýmsi paskvilem jako obvykle. Honza přišel z tuvaletu a obdržel černé uhlí. Vláďa a Hanýskem přišli z hospody a stěžovali si na neschopnost personálu a vysoké ceny. Pak jsme zrušili camp v bráně a vydali se směrem na dolmus_gar. Cestou jsme ještě zakoupili na poště známky následně jsme se pokoušeli u stánkaře vybrat z hnusných pohledů ty nejméně hnusné. Dále jsme navštívili jeden obchod, prozíravě doplnili zásoby vody, zjistili, že občas pokladní vracejí místo drobných bonbóny a před obchodem řekl Honza (toho času v dobrém rozmaru) jakémusi chlapci, že v Německu by se dal prodat za 1000 marek. Naštěstí česky, tudíž nenastala mezinárodní katastrofa. Pak jsme se již vydali opravdu k dolmus_ům, cestou jsme viděli regulérní křesťanský kostelík. S věžičkou, zvonem a vším co takový kostelík má mít. Oáza křesťanství uprostřed islámu a taky uprostřed kruhového objezdu – zajímavé. Na dolmus_garu proběhlo vše bez problémů, domus_ k Erciyesu stál jen 1,5 mil., což nám po předchozích zkušenostech připadalo velmi dobré a brzy jsme vyrazili. Mikrobus byl prostorný, nepřeplněný a cesta proběhla hladce. Vystoupili jsme v sedle pod Erciyesem, převlékli se a vyrazili vzhůru. Po necelých 3 hodinách chůze jsme už měli nastoupáno 650 výškových metrů, navíc jsme našli krásný camping spot a tak jsme zbudovali base camp. Cestou ještě Honza s Vláďou probrali úskalí výstupu se skupinou 3 Čechů, kteří nám také poradili tento pěkný spot. Jak jsme však také zjistili, voda tu nikde v okolí není, bude tedy nanejvýš rozumné, zvládneme-li zítra celý výstup a sestup ke stanům a ještě sestup až do sedla a následným odjezd do Kayseri . Uvidíme. Večer už se nestalo nic zajímavého. Honza požil další černé uhlí, uvařili jsme jen půlku těstovin a začala být strašná, ale opravdu strašná zima. Proto jsme všechny další činnosti jako jídlo Vládi s Hanýskem, čtení, psaní pohledů, deníčku apod. prováděli už raději ve stanech. Hoši od Bobří řeky už mají své stany postavené. My také a v nich se právě chystáme ke spánku. Je 20.05 a venku je 4,5 °C. Noc bude krutá.

18. den - středa 8.9.2004

base camp(2780)
 Erciyes dağı(3910)
 base camp(2780)
 Kayak evi(2200)
 Kayseri
 Göreme

Budím se v 5:35 - budík už zvonill, ale je skoro ještě tma. Honza a Péťa spí. Čekám do 6:00. Vstáváme. Venku je asi 3,5 °C - fajn, noc až tak krutá nebyla.

Snídáme a balíme (vše kromě stanů), vyrážíme v 8:00 se dvěma lhavemi v Bačíku. Cesta k vrcholu je well-defined a snadným terénem (až na skálu v cca 3700 m, která se musí obejít sutí a přes kousek zmrzlého sněhového pole).

Cestou potkáváme dvě skupiny tureckých vojáků - mountain medical & rescue - kteří si tu mj. hrajou s dýmovnicemi.

Před dvanáctou jsme dorazili na "předvrchol" - 3880 m, zde chvíli odpočíváme a po chvíli jdeme k vrcholu, na nějž (s pomocí lan, jinak to nejde) lezou vojáci. Jsme u vrcholové věže, cca 5-10m po vrcholem (3916m). Cestou dolů ("sjezd" sutí kolem skály byl opravdu skvělý) pozorujeme naše stany, jak se pomalu přibližují. Sestup po dlouhém hřebínku je vcelku pohodlný a v 15:00 jsme u stanů.

Domlouváme, co a jak - ještě večer se chceme dostat do Kapadokye (města Göreme) - v 16:00 vyrážíme dolů a před pátou :-) jsme u silnice - o 550 m níže.

Po čtvrthodině zastavuje dolmuş - starý minibus (ale stojí jen milion) a za chvíli jsme v Kayseri.

Do Göreme se jede z otogaru - asi 2 km. Jedeme (za 700 tisíc) dolmuşem, který ale neuvěřitelně pomalý - všude se snaží nabrat lidi. Za 10 minut nás vysadí v půli cesty na místě, odkud dnes bohužel ale nic do G. nejded - jdeme dál pěšky.

Bus do Göreme (asi 70km po silnici) stojí 5 mil. a jede za 5 minut - kupujeme ještě 2 sezamové preclíky a rychle nasedáme.

Za hodinu jsme tu (cca 19:30). Cesta byla fajn, ale servírovali pouze vodu. Z busu už jsme viděli některé zajímavé skalní útvary.

Jdeme pryč z centra (very touristy place), cestou kupujeme vodu. V půli cesty k Open air museum odbočujeme ze silnice a "táboříme" u skály, v pískovcových dunách poblíž pole s melouny-

Sníme zbytky chleba a uleháme (bez stanů - je teplo a sucho) v 20:45. Gute Nacht!