| < 0.den | > 2.den |
Planica Dom v Tamarju(1108) Ponza di mezzo(2228) Ponza Grande(2274) Dom v Tamarju(1108)Přijeli jsme do Rateče. Šopísův batoh se rázem proměnil v improvizovanou fontánu. Pomerančovou. Ospalými kroky jsme urazili asi 200 metrů a zalehli na zhruba dvouhodinový spáněk na louce vedle parkoviště.
Probudili nás turisti, komáři a horké sluníčko. Po první snídani jsme vyrazili kolem lyžařských skokanských můstků v Planici hlouběji do údolí Tamarju. Po více než hodinové pouti nás uvítala Imladris Julských Alp - Planinski dom Tamar.
Několikapatrová budova, levné přenocování ve skupnom ležišči, teplé sprchy a sladoledi. Pohoda. Nu a po půlhodině jsme vyrazili směrem vzhůru k Itálii - na Ponza di mezzo a pro zdatnější (bláhovější) i Ponza Grande. Výstup to byl opravdu brutální. Valily se z nás konve potu, slunce do nás úmorně pražilo. Majda s Vláďou sešli dolů poměrně záhy kvůli nějakým zdravotním komplikacím. Ostatní sešli z Ponza di mezzo a na zbylý vrchol jsme už pokračovali jen ve čtyřech - já, Péťa, Břeťa a Vláďa. Cesta byla docela challenging. Všude se sypalo kamení, navíc jsme se vydali neznačenou, nebezpečnou cestou. Šopís s Péťou se zastavili teprve ve chvíli, kdy pod nimi ujely obrovské balvany a hora samotná hrozila sesutím. Nezdrau jsme ovšem překonali, na horu vylezli a rychle mazali dolů. Už jsem toho měl docela dost, ale v pomalém tempu byl sestup v pohodě a nakonec docela utekl. Večer završila výborná večeře a veverky běhající po drátech. Ovšem:
POZOR! ACHTUNG! ATTENZIONE! UWAGA!
To sem musím napsat. Vůbec se mi nelíbilo, že jsme hlavní vrchol dobyli až v 16.20 a dolů jsme se bez komplikací dostali až po sedmé. Takto se výlety plánovat nedají a je třeba mít rezervu s ohledem na možná nebezpečenství hor. Ovšem den po výstupu na Jalovec (viz dále) je pro mě tento přestupek pouhou epizodkou. Howgh. H.