| < 6.den | > 8.den |
Vf. Leaota(2312)
Curmătura Zârnei(1923) Vf. Zârnei(2223) Vf. Ludişoru(2302) Curmătura Vadului(2182) Vf. Lutele(2176) Vf. Comisul(1883) Vf. Lerescu(1690)Bojím se, že mě každou chvílí přijde sežrat medvěd, takže dnes pouze stručně...
Celou noc strašně foukalo a náš stan se zdál každou chvíli buď uletět, anebo aspoň složit, čiliže jsme se s Hanýskem moc nevyspali. Ráno bylo (jak jinak) chladné a větrné. Po sbalení (trvalo zas o něco déle) se vydáváme šikmo svahem pod kopec, který má něco kolem 2454 m, ale jeho název si nepamatuji. Tato etapa se značně protáhla kvůli suti, sněhu a mé ranní „lenosti“. Na hřebeni konečně nacházíme signál a po výměně několika esemesek s ČR zjišťujeme k všeobecné nelibosti, že Břeťa musí být na koleji co nejdříve, nelépe už někdy před týdnem. Následující diskusi o tom, kdo s Břeťou do Prahy pojede, raději ani komentovat nebudu. Zbyli jsme já s Hanýskem. Báru s Šópou jsme poslali do první vesnice (nejdříve jsme je ovšem obrali o většinu jídla). Škoda.
Loučení se odehrálo v sedle Zârnei. My pokračujeme před sedlo Ludişoru dále na východ. Celkový ráz krajiny se rychle mění. Ostré skalní štíty vystřídaly travnaté kopečky. Docela ženeme - je to pořád po rovině, navíc (jak by řekl Hanny) po „dálnici“. Po několika hodinách se dostáváme na samý konec Făgăraşe a již značně unaveni klesáme na zalesněný kopeček s travnatými mýtinkami. Je zde připravené ohniště, dřeva je všude dost, nadmořská výška tuším 1730 m. První opravdový comfort camping s ohněm a vším.
Vedle stanu jsem položil dvě klády, jídlo jsme dali do dostatečné vzdálenosti od stanu a já ve světle dohasínajícího ohně z posledních větví přemýšlím, kolik exemplářů (a jak hladových) druhů Canis lupus, Ursus arctos a Lynx lynx tu v okolí je. Haúúúú.